Ve Znamení vlka se čtenáři seznámili s českou rodačkou Viktorií Majerovou alias Tori Mayers, která se přestěhovala do Spojených států. Poté co ji vlkodlak Ruben nedopatřením nakazil lykantropím virem, se její život zásadně změnil.
Eliah, Druhý smečky Tichých stínů, unesl Tori do písečné Arizony. Chce, aby mu pomohla zachránit život jeho sestry, jejíž duše bloudí v astrálním světě. Vlčice se samozřejmě zlobí kvůli tomu, jakým způsobem to provedl. Indiánský šaman jí vyhrožuje, že pokud nebude spolupracovat, vypálí jejímu druhovi klub. A protože Eliah nechce mít smečku Měsíční řeky za zadkem, donutí Tori, aby přiměla Rubena zůstat doma. Není se tedy čemu divit, když Ruben dojde k závěru, že ho opustila. Jenže Tori má teď mnohem větší problémy než řešit vztah se svým druhem. V Nevadě se nachází gang, který považuje vlkodlaky pouze za odolnou sexuální hračku, a hodlá své řady rozšířit právě o ni. Tori bude muset přetrpět hrůzy, jež by neměl nikdo zažít.
.
Tori dokonale vystihuje věta: Možná mě opravdu ignorovat chtěl, ale nešlo to. Ono je mě někdy docela dost, to si přiznejme. (s. 11) Čtenáře pobaví myšlenkové pochody Tori, a to zejména v okamžiku, kdy vidí sexy chlapa. Eliah ohrožuje Viktorčin vztah s Rubenem i smečkou, která pro ni představuje rodinu.
Chování a jednání hlavní hrdinky je občas zvláštní. Tíha prožitého na ni nedoléhá tak silně, jak by čtenář předpokládal. Je také podivné, proč znovu nezavolala Rubenovi, když měla příležitost, nebo aspoň nezkoušela vyjednávat o podmínkách s Eliahem. Nereálná se zdá i scéna, kdy se Tori souká do spodního prádla, které je o hodně větší.
Krvavý písek hladce navazuje na závěr Znamení vlka. Ponurý příběh je vyprávěn v ich formě z pohledu Tori. Oproti prvnímu dílu dochází na razantní změnu žánru. Namísto romantické urban fantasy tu máme drsný thriller. Klení či vulgarismy nejsou v této sérii ničím neobvyklým, stejně jako vtipné komentáře. Na scénu se vrací kromě Eliaha také Mikael, což příběhu jedině prospívá, ale zaujme také Eliahova babička nebo Whip. Je škoda, že se v knize nenachází indiánský slovník výrazů, ale naštěstí jich nebylo tolik, aby to čtenáři příliš vadilo.
.
M. T. Majar moc hezky popisuje emoce nebo boj lidské mysli a vlčích potřeb, stejně jako proměnu člověka ve vlka. Poukazuje na rasovou i mezidruhovou diskriminaci. Vysvětluje, jak funguje indiánská a slovanská magie, ačkoliv nezachází příliš do hloubky. Okolí a myšlenky popisuje mnohdy až příliš zdlouhavě. Dialogů je méně a odstavce jsou na sebe příliš nahuštěné, proto se snadno stane, že čtenář zapomene, kde zrovna dočetl.
Druhý díl série Vlci se mi zdá slabší než první, ačkoliv je mnohem lépe řemeslně zpracovaný. Bohužel není zdaleka tak originální a finále se odehraje poněkud uspěchaně. Krvavý písek je hodně násilný a drsný, což každý čtenář neunese. Autorka ukazuje, že svět není růžový, a to platí dvojnásobně o tom vlkodlačím. M. T. Majar od začátku viděla cestu, na níž se hrdinka vydá. Poukazuje na to, že houževnatá žena přežije všechno.
Vydal: Fantom Print; 2013
Autor: Majar, M. T.
Autor obálky: Angelina Waters
Série: Vlci 2
Počet stran: 256
Běžná cena: 259 Kč
The post M. T. Majar: Krvavý písek (recenze) appeared first on MFantasy.cz - on-line magazín s fantasy povídkami.
